Jak jsme se dali dohromady
Lukáš:
3. 7. 2015
Tomáš, v současné pozici můj budoucí švagr, položil v tento den dosti zásadní otázku: "může být dnes s námi moje ségra?". Jednalo se o druhý den festivalu B4L, který jsme každoročně absolvovali v mužském složení. Tomáš svou otázkou (a já odpovědí) přepsal historii (😁), jelikož Lucka, v té době pro mě neznámá, byla jedinou ženou v historii festivalů "bez bab" 😁 a zapsala se tak nesmazatelně do mého/našeho příběhu. Za zmínku stojí především způsob, jakým jsem v Lucce nesmazatelně zanechal svou stopu, a to vyřčenou větou: "s holkama si rukou neplácám". To vyvolalo (později ověřeno) negativní dojem a zároveň pro Lucku vytvořilo potřebu si se mnou plácnout (měla jsem zrovna "plácací" období a potřebu si s někým za každou cypovinu plácnout 🤣😅- pozn. Lucky). Pro důležitost chvíle jsem si navíc detailně zapamatoval okamžik, kdy jsem po odsouhlasení otázky od Tomáše doplnil: "aspoň nám má kdo chodit pro pivo" 😅. I přesto přezevšechno jsem Lucku (viz Lucie:) zaujal . . .

Zásnuby

Lucie:
Červenec 2015
Bylo nebylo, jednoho krásného slunečného odpoledne jsem vyhrála lístky na ostravský festival Beats for Love 2015. Jelikož jsem neměla s kým jít na páteční program, přidala jsem se ke svému bráchovi. A ten měl kolem sebe spoustu dalších lidí. A jedním z nich byl Lukáš 🙂. Po prázdninách jsme se Lukáš, brácha, kámoška a já domluvili, že bychom mohli zajet společně na dva festivaly do Prahy. A jelikož jsme spolu řešili ubytování, cestu apod., začali jsme si s Lukim psát a víc se poznávat ... 🙂Časem se nám to zvrtlo v každodenní několikahodinové dopisování a první pusu pod Pavlačí (pivnicí 😁 - pozn. Lukiho 😁) ❤️.

16. 10. 2015
Naše první rande bylo v režii Lukiho. Byla jsem neskutečně nervózní a prakticky 8 hodin v kuse se mi klepaly ruce 🤣. Byli jsme na Krmelínském kopci, dále na nejvyšším bodě Ostravy - v Krásném poli na hřbitově ( 😅 🤔 ) a v čajovně na Větrném kopci ve Výškovicích. A jelikož měl Luki ten den svátek, měla jsem pro něj překvapení v podobě první (střízlivé) pusy 😊. A od toho dne se začal psát náš příběh.

…a pohádka pokračuje
Za těch pár let, co jsme spolu, jsme společně navštívili spoustu krásných míst v ČR i Evropě. Vše odstartovalo první dovolenou v Jugoslávii 🤩 (červenec 2016) a návštěvou Londýna (srpen 2016). Mimo to jsem v srpnu 2016 dostudovala vysokou školu a našla si (vysněnou - pozn. Lukiho 😁) práci. Další rok jsme se poprvé společně podívali do Řecka 🙂😍. To nás natolik učarovalo, že jsme se rozhodli vyměnit následující potenciální dovolené v Jugoslávii za Řecko. A jelikož nám to i po dvou společných letech klapalo, rozhodli jsme se, že je na čase náš vztah posunout na další metu a pořídili si naše první hnízdečko... (únor 2018). Následovalo lehké omočení kotníčků v Balatonu (červenec 2018) a druhá dovolená v Řecku (srpen 2018). Po třech a půl letech vztahu (březen 2019) jsme se v Paříži zasnoubili (v důsledku Lukiho spektakulárně naplánované žádosti o Lucčinu ručičku - pozn. Lukiho 😁) 💍 ❤️. Následovala třetí dovolená v Řecku (srpen 2019), další smočení kotníčků v Balatonu (srpen 2020), a tahle celá dosavadní společná cesta životem byla na krok daleko od NAŠEHO VELKÉHO DNE! 👰🤵

Sdílíme s Vámi naše zážitky
Již od prvních našich společných chvil jsme odstartovali pravidelné inspirativní zážitky. Témata těchto zážitků volíme různorodá - od vápenné pece ve Vendryni přes dovolenou u moře v Maďarsku, Chorvatsku a Řecku až po Tower Bridge a Big Ben v Londýně a především Eiffelovu věž, Sacre-Coeur a Notre Dame v Paříži. Společné zážitky jsou výsledkem našich vizí, potřeby vzájemného sdílení a hledání inspirací nejen pro úspěšné uskutečnění, ale i dosažení našich hodnot.
Proto sázíme na zcela konkrétní zážitky a jejich jednotlivé příběhy - které jsou navíc zcela společné.
